Funkcionalismus
Vladimír Majakovskij
Láska
(sb."O tom" tento básnický cyklus vyšel v r. 1923 s fotomontážemi A Rodčenka a s dedikací: "Jí a mně!" Milostné téma vrcholí obecnou apoteózou lásky.)
Snad také
jednou
ke zvěři do zahrady
i ona -
vždyť zvěř měla ráda! -
vkročí jako kdysi
s úsměvem
takovým,
jak na smímku na stole tady.
Vždyť ona je krásná -
ji určitě vzkřísí!
Třicáté
století vaše
pak předstihne v letu
hejna drobností, rozdírajících srdce nám.
A vše,
co nedomilovali jsme tu,
hvězdnatou nesčetností nocí doženem.
Vzkřis mne
aspoň za to,
že jsem
dlouhá léta
já, básník,.
čekal na tě,
odhodil všednosti!
Vzkřis mne
alepsoň za tohleto!
Vzkřis -
svoje si dožít chci!
Aby už nebyla
láska - služka.
Na sňatky,
na chtíč,
na věna nakašlat!
Aby proklela ložnice,
vyskočila z lůžka
a celým vesmírem láska šla.
Abys den,
který hořem vichří,
neprožebronil,
chodě s prosíkem.
Bys vykřikl:
- Soudružko! -
a na ten výkřik
aby hned otáčela se celá zem.
Aby žil člověk,
ne oběť doupat bytů.
Aby už
od nynějška
v kruhu rodinném
otec
podobal se aspoň světu,
matka pak byla aspoň
jako zem.
André Breton
Volná láska
Má žena s kšticí hořícího lesa
S myšlenkami žárných blesků
S pasem přesýpacích hodin
Má žena s pasem vydry mezi tygřími zuby
Má žena s ústy jak kokarda a kytice hvězd největší velikosti
Se zuby otisků bílé myšky na bílé zemi
S jazykem hlazené ambry a broušeného skla
Má žena s jazykem probodené hostie
S jazykem panenky, která otvírá a zavírá oči
S jazykem neobyčejného démantu
Má žena s řasami dětského hůlkového písma
S obočím okraje vlaštovčího hnízda
Má žena se spánky z břidlicové střechy skleníku
A páry na oknech
Má žena s rameny ze šampaňského vína
A z pramene z delfíních hlav pod ledem
Má žena se zápěstím zápalek
Má žena s prsty náhody a srdcového esa
S prsty koseného sena
Má žena s podpažím kuny a supů
Noci svatého Jana
Ptačího zobu a hnízda skalár
S pažemi z mořské pěny a splavu
A ze směsi zrní a mlýna
Má žena s nohama vřetena
S pohyby orloje a beznaděje
Má žena s lýtky z bezové duše
Má žena s chodidly iniciálek
S chodidly svazku klíčů s chodidly uspavačů lidí kteří pijí
Má žena s krkem ječmene
Má žena s hrdlem Zlatého údolí
Schůzky přímo v řečišti potoka
S prsy noci
Má žena s ňadry mořského pahorku
Má žena s ňadry rubínové výhně
S ňadry přízraku orosené růže
Má žena s břichem rozvinutého vějíře dnů
S břichem obřího drápu
Má žena se zády ptáka který uniká vzhůru
Se zády rtutě
Se zády světla
Se šíjí z valounů a navlhčené křídy
A z pádu sklenice z níž jsme právě pili
Má žena s kyčlemi lodičky
S kyčlemi lustru a peří a šípu
A brků z per bílého páva
Necitelné váhy
Má žena se stehny z pískovce a z asbestu
Má žena se stehny jako labutí šíje
Má žena se stehny jara
S pohlavím mečíků
Má žena s pohlavím zlatého ložiska a ptakopyska
Má žena s pohlavím vodní řasy a bonbónů ze starých časů
Má žena s pohlavím zrcadla
Má žena s očima plnýma slzí
S očima fialového brnění a magnetické střelky
Má žena s očima savany
Má žena s očima vody k pití ve vězení
Má žena s očima stromů stále pod sekyrou
S očima hladiny vody hladiny vzduchu země a ohně
